Takže, já jsem se narodila 9.2. 1992 a 5 dní po mě moje milovaná kobylka...
Chodím na osmileté gymnázium - kdo zná školy v Praze, tak Omská. Roku 2011 budu maturovat. Pak bych chtěla jít určitě na vysokou, ale která to bude, to je zatím ve hvězdách :)

já a Betka, jaro 2008

já v Turecku,srpen 2008

Jsem úplně normální holka z Prahy, teda až na ty moje koně :o). Mám ráda všechno živý - od koní, přeš hady, hlodavce atd. ,ale nemám ráda motýly. Doma mám kocourka Béďu a jednu poslední závojnatku-byly i 4. Měla jsem taky morčata, andulku, různý druhy rybiček :).

náše zlobidlo Béďa

Béďa cestovatel :)

Nebyla bych to já bez mých kamarádů. Nejlepší je Terka, ale nesmím zapomenout na lidi ze školy - Kačunka, Helča, Verča a od koní třeba Karča, Sára, Aďa... a spousty dalších ze všech různých míst

Oslava mých 17. narozenin, sauna (zleva Karča, já, Sára, Terka, Aďa)

Na horách v Itálii (zleva já, Míša, Šárka, Terka)

já, moje nej kamarádka Tere a můj brácha v Turecku :)

Na koni jezdím od 9 let, můj první pád přišel hodně rychle a to z Vesny, jeden čas jsem to dokonce chtěla vzdát, ale jsem ráda, že jsem to vydržela...

Jsem zastánce přirozených metod výcviku koní, dostala jsme se k tomu ale tím, že mě kobylka neposlouchala pod sedlem a a když i odmítala klusat, občas se i jenom rozejít, řekla jsem si dost... Asi na to jdu špatně. Zkusila jsme to jinak a Betka mě začala brát úplně jinak. Mám velké štěstí, že mám v tomhle ohledu u nás u koní podporu. Kobylka se zlepšila chováním nejenom ke mě, ale i ke všem ostatním.
Nebudu přehánět, když řeknu že všechno co o chování koní vím a znám mě naučila hlavně ona a její kolegové ze stáda. A mám se toho pořád hodně učit.